Get Adobe Flash player
Home DAKAR 2011 Randýsek jel Dakar mimo soutěž

Randýsek jel Dakar mimo soutěž

Hodnocení uživatelů: / 2
NejhoršíNejlepší 

Image Kvůli zranění kolena a následné pooperační léčbě se nemohl v jižní Americe postavit na start Rallye Dakar.

Přesto se motocyklista týmu KM Racing Dušan Randýsek letos pohyboval v konvoji. Na velkém endurovém stroji Honda Varadero absolvoval mimo soutěž trasu dlouhou přes devět tisíc kilometrů a měl možnost poznat nejtěžší motoristický maraton jinak než jeho účastník. Při přejezdech mezi etapovými městy používal asistenční roadbook a kde to šlo, tak se přiblížil k trase.

„Nechtěl jsem přijít o takový svátek jako je Rallye Dakar a zároveň mě lákalo být blízko klukům z týmu. Díky novinářské akreditaci jsem se mohl celého cirkusu v Argentině a Chile zúčastnit. Měl jsem možnost vidět jezdce KM Racingu na trati i v bivaku a ještě jsem si užil krásné prostředí soutěže,“ začal Dušan vyprávění o výletu do exotických končin, kde v předchozích dvou letech startoval.

Levé koleno se lepší každým dnem

Celý nápad vznikl a uskutečnili se společně s Miroslavem Zapletalem, který na Rallye Dakar v roce 2009 dojel v kokpitu extovárního vozu mitsubishi na sedmém místě. „Ani on nemohl letos ze zdravotních důvodů závodit, a tak jsme se domluvili na tomto podniku. Motorky za oceán putovaly v asistenčním kamionu Mirkova týmu a v těchto dnech jsou ještě na moři na zpáteční cestě do Evropy,“ popsal motocyklista z Hranic na Moravě celou anabázi.

„Mirka ani mě jízdy po jihoamerických končinách zdravotně nijak nevadily, samozřejmě jsme dávali pozor, aby se nám nic nestalo. Navíc motorky i cesty byly pohodlné. Když jsem po třech hodinách slezl ze sedla, měl jsem levé koleno ztuhlé a musel ho rozhýbávat. Kloub ale drží. Vím, že ještě potřebuje nějaký čas, zlepšuje však se každým dnem,“ pravil optimisticky devětatřicetiletý jezdec, který využil pobytu v blízkosti soutěže i ke sledování svých dřívějších a pravděpodobně i budoucích soupeřů.

Tým je na vysoké úrovni

„Bylo pro mě cenné, že jsem se mohl dívat na Dakar z druhé strany. Posbíral jsem řadu hlavně technických poznatků. Dával jsem pozor, jak se motocyklisté připravují a hospodaří s časem. Myslím, že na příští ročník to pro mě bude velký přínos. Když člověk závodí, je pořád ve fofru a dělá stále stejné chyby. Teď jsem si mohl hodně věcí v klidu vyhodnotit a myslím, že se můžu v řadě činností zlepšit,“ přemítal Randýsek.

Jeho pohled zvenčí se týkal také týmu, jehož je členem. „To jsou také věci, kterých si účastník rallye moc nevšímá. Měl jsem možnost pozorovat při práci množství týmů a chování různých lidí, ale musím zdůraznit, že hlavně díky pevné ruce Martina Macíka je KM Racing organizačně na vysoké úrovni. Je to mazák, který dokáže správně rozlišit podstatné věci od nepodstatných, což bylo vždycky ku prospěchu naší stáje,“ chválil motocyklový vytrvalec, který byl loni v cílovém Buenos Aires klasifikován na 54. místě.

Zachránili skleslého Australana

Dušan byl i díky satelitnímu telefonu připravený v rámci možností pomoci na trati svým kolegům Davidu Pabiškovi a Ivanu Jakešovi, ale k ničemu nakonec nedošlo. Jeho zásahu se však dočkal jiný motocyklista. „S Mirkem jsme narazili na skleslého Simona Paveye, kterému se rozpadl motor. Zastavili jsme u něj a s pomocí místních lidí se podařilo sehnat náhradní motor k jeho BMW. Vyměnili jsme ho a Australan mohl pokračovat. Dokonce pak obsadil třetí místo v kategorii bez asistence. Potkali jsme se při vyhlášení, chtěl zlomit dakarskou plaketu a dát mi půlku. Měl jsem radost i za něj,“ usmíval se Randýsek.

Nyní už myslí na nadcházející sezonu, jejímž vrcholem bude další dakarské dobrodružství. „S ohledem na zdravotní stav jsem se ohlížel po malých buginách. Je to však dost finančně náročné, ale jednou bych takový projekt rád uskutečnil. Do blízké budoucnosti mám ale pořád motorkářské ambice. Až se udělá lepší počasí, začnu pořádně trénovat. Těším se, až na jaře vyrazím do sezony cross-country. Když budu zdravý a týmu něco platný, zase bych rád jel Dakar,“ přál si.

„Uvědomuji si, že moje místo by mělo být někde kolem třicáté příčky. Také ale přemýšlím o tom, že bych mohl jet jakousi asistenci nebo dělat někomu dvojku. V některých stájích je to celkem běžná praxe. Jeden jede vepředu a druhý mu kryje záda. Je jasné, že veřejnost třicátá místa moc nezajímají, ale být kolem desítky by už mělo jiný zvuk,“ dodal Randýsek.

min